Dnes je Den Země. Koronavirus stále kolem nás.
22. 4. 2020.
Den Země je dnem vděčnosti za veškeré podmínky pro náš život, které nám planeta Země poskytuje.
Dnem vděčnosti za vlídné místo k životu, za potraviny vycházející z půdy nebo oceánu, za přírodní prostředí tolik potřebné pro naši duši, za nerostné bohatství, které se k nám dostává ve formě různých předmětů. Vděčnosti za druhovou rozmanitost kolem nás i na vzdálených místech, za schopnost regenerace – čištění vzduchu, vody, přírodní sukcese…, i vděčnosti za celý život-podporující systém, kterého jsme součástí.
Den Země je pro mě osobně výjimečný také tím, že podněcuje k reflexi nad věcmi, které přesahují měřítko našeho každodenního života.
Běžně myslím hlavně na práci a rodinnou logistiku: kdy mě čeká jaký pracovní úkol nebo schůzka, co nakoupíme a uvaříme, kde koupíme dceři větší boty, kdy bude narozeninová oslava a jaký dárek oslavence potěší, kde se sejdeme s přáteli, kam půjdeme sportovat… Vždyť to znáte. Do toho brzy vyprší technická na autě, dítěti se musí vyplnit přihláška a sehnat k tomu tři razítka na různých místech a tak podobně a hlavně pořád dokola, nemá to konce. V běžném koloběhu není příliš prostor se hlouběji zamyslet. (Pokud ovšem člověk není mindfullness guru a podařilo se mu každý den žít s hlubokým vědomím okolního světa. To obdivuji.)
Ale dnes je tomu jinak. Je DEN ZEMĚ.
Uvažuji o světě, o životodárných procesech, kterým vděčíme za svou existenci i fungování, a o pojítcích mezi „povrchním světem“, který v každodenním běhu vnímáme především, a „hlubší skutečností“, jak nám ji poodhaluje věda a jak svět můžeme vnímat, když se vědomě zastavíme a v klidu se ponoříme do svých myšlenek a rozjímání.
Dnes přemýšlím, jak dlouho asi trvá stromu, než z něj „vyroste“ dřevo, ze kterého mám doma poličku. A jací ptáci ten „poličkový strom“ za jeho života obývali, jak mu vonělo jehličí, jak dával v horkých slunečných dnech stín a naopak v zimě vydával teplo do okolí a tím zpříjemňoval život všem okolo. Když nevidím jen tu poličku, ale představuji si, čím byla před tím, než se stala poličkou, cítím obrovskou pokoru.
Dnes přemýšlím, že tolik jídla, co nám ho nabízí v supermarketu a neustále doplňují další, potřebovalo spoustu plochy pro svůj růst i pro přeměnu do produktů, které vidíme lákavě vyrovnané na policích. Často také urazilo velmi dlouhou cestu. Říkám si, kolik je asi takových supermarketů. A kolik plochy jsme pro své lidské jídlo zabrali a tím vlastně donutili původní rostlinné i zvířecí obyvatele se odstěhovat? Zvládli to, nebo už jich kvůli nám není? A co půda, jak ta to naše velko-zahradničení zvládá?
Dnes hodně přemýšlím …
Naši planetu miluji. Obdivuji její krásu. Nádherné přírodní scenérie ve mně vzbuzují přímo láskyplné pocity. Klaním se jejím schopnostem nacházet rovnováhu a dávat život. Zároveň mě trápí, jak my lidé svými zásahy a způsobem života rovnováhu narušujeme a zraňujeme podmínky pro život
Máme tu také ten KORONAVIRUS.
Nedalo se si nevšimnout, že koronavirus a nemoc #Covid19 bylo a je hlavním tématem, které se teď nachází v mediálním prostoru. Mám pro to velké pochopení. (I když o Dni Země ve večerním televizním zpravodajství nebyla ani zmínka, což mě mrzí…) V mnoha ohledech se jedná o globálně mimořádně neblahou až tragickou událost, ať už po stránce zdravotní, tak po stránkách chodu společnosti včetně ekonomických aspektů.
Zároveň si ale myslím, že se toto „koronavirové období“ může (a mělo by) stát předělovou událostí, která vychýlí status quo a stane se „bodem zlomu“ v pozitivním slova smyslu.
Jak to myslím?
Koronavirová pandemie vnesla do našeho každodenního života velké změny.
Šlo to. Bylo to těžké, ale velmi rychle jsme změnili své každodenní rutiny. Museli jsme. Náhle jsme místo v kancelářích začali pracovat online z domova, děti se ocitly místo ve škole také doma, většina obchodů a restaurací byla uzavřena, na nákup potravin jsme začali chodit spíš jednou týdně, abychom to dobrodružství v roušce, rukavicích a ve dvoumetrovém odstupu podstupovali co nejméně. Někdo narychlo změnil práci, když bylo jeho místo dočasně nedostupné, ale jinde zase bylo najednou zapotřebí více pracovníků. Organizované aktivity byly zrušeny. Letecký provoz velmi významně zeslábl. Najednou, když jsme měli být všichni doma, se nám o to víc zachtělo pobývat venku v přírodě, dýchat svěží vzduch, dívat se do korun stromů a poslouchat zpěv ptáků.
Je to vlastně celkem cenná zkušenost prožívat takovou rozsáhlou změnu na vlastní kůži. Opatření se nás přímo dotýkají a my se jim denně musíme přizpůsobovat. Nejedná se o dosavadní hypotetické úvahy typu „co kdyby“ a „až se stane to a to“, tak se chod společnosti změní (jako například při debatách o klimatu, o degradaci půdy, o lidských zásazích do krajiny, o narušování ekosystémů, jejich funkcí a služeb, a o dalších environmentálních i sociálních problémech a souvisejících opatřeních). Změny se nás teď přímo dotýkají, ať už každodenním nošením roušek, omezením společenských aktivit, přerušením setkávání se s širší rodinou a přáteli, nebo méně či více zásadními změnami našich ekonomických aktivit – zaměstnání, podnikání…
Důsledky těchto změn v globálním kontextu odhalují, že náš společenský a ekonomický systém je velmi choulostivý.
Zažíváme, jak omezení a opatření, která byla preventivně i reaktivně ustavena pro omezení šíření viru a ochranu obyvatelstva, ovlivňují příjmy a výdaje mnohých obyvatel, obchodování, HDP, a v neposeldní řadě zadluženost státu. Není mým cílem o těchto primárních koronavirových opatřeních spekulovat. Obecně jsem toho názoru, že tato primární opatření s účelem zamezit prudkému nárůstu nákazy byla opodstatněná a ukazují, že si jako národ v mnoha směrech vážíme zdravotníků a ceníme si seniorů i obyvatel s oslabeným zdravotním stavem, pro které se ukazuje, že je virus nejnebezpečnější. Také mi z toho vyplývá, že se vedení naší země v této situaci řídilo principem předběžné opatrnosti. (Kéž by se tímto principem řídili ti v rozhodovacích pozicích i v jiných oblastech, např. při péči o krajinu, v zemědělství… ale to je zase jiné téma).
Po „primárních opatřeních“ řešících šíření viru ale nastoupila „sekundární opatření“ cílící právě na výše zmiňované společenské a ekonomické „druhotné jevy“, jako jsou například ztráty příjmů. Rovněž není mým cílem rozebírat jednotlivá opatření, záchranné balíčky atd. Vyžaduje-li to akutní situace, musíme si pomáhat. (Co možno spravedlivě, v rozumné míře a kontextuelně).
Ráda bych ale zdůraznila svůj celkový dojem, který ve zkratce je, že tato vládní opatření se víceméně snaží zazáplatovat náš současný systém = „normální stav“, což vede především k zadlužení dalších generací.
Mám z toho svíravý pocit. Je ten „normální stav“ normální? Stojí nám ten „stav“ ve své předkoronové podobě za záchranu na dluh našich potomků? Vždyť v „normálním stavu“ jako lidstvo žijeme neudržitelně, neúměrně spotřebováváme, plýtváme zdroji, ničíme přírodu, vyčerpáváme půdu, zamořujeme svět chemikáliemi, rozšiřujeme neúrodné oblasti, vytlačujeme jiné druhy k zániku… (Zdroj: https://www.worldometers.info/)
Přitom bychom teď mohli využít tuto krizi jako příležitost a vybudovat takový společenský a ekonomický systém, který bude rezilientní, v klíčových ohledech soběstačný a především bude v souladu s vědeckými poznatky o naší planetě, o biologických cyklech, o obnovitelnosti a neobnovitelnosti různých zdrojů, tzn. bude udržitelný.
Právě dnes je Den Země a jak jsem vzpomenula v úvodu, právě v tento den si připomínáme, „co pro nás naše planeta dělá a znamená.“ Díky procesům, které jsou řízeny přírodními zákony, tu jsme i my, máme (ve většině případů) co jíst, kde bydlet, máme prostor pro své činnosti, máme potřebné i nepotřebné věci. Myslím si, že se příliš nezabýváme tím, odkud se to všechno bere. Často tyto „dary Země“ pokládáme za samozřejmost a jsme nespokojení, kdyby naše spotřeba a naše činnosti měly být omezovány. V koronavirové situaci se přesně to děje – jsme omezováni.
A zjišťujeme, že:
-
Z toho, co teď prožíváme, si můžeme vzít ponaučení. Situace je to komplexní. Nicméně jeden a celkem zásadní pohled na ni je, že díky této zkušenosti, když nemáme možnost posedět s přáteli, koupit za běžnou cenu zeleninu nebo vůbec sehnat polohrubou mouku, koupit si nové oblečení v kamenné prodejně, nebo se najíst v restauraci či jídelně, zkrátka díky této zkušenosti přímo pociťujeme, co se může a bude v budoucnu stávat. Nyní je příčinou koronavirus, ale příště může být příčinou velké sucho, které může nejen omezit růst potravin, ale také vyřadit z provozu mnohé elektrárny, které vodu ve velké míře používají ke chlazení, což se opět odrazí na průmyslové výrobě a službách, zaměstnanosti, vývozu, HDP… atd. (na omezenou dobu se tomu tak již v létě stalo). Nebo se může stát a pomalu se tak stává, že ekosystémy přestanou zvládat naši spotřebu a související tlak na zdroje a prostředí, míru znečištění, či nešetrného zacházení, nastanou značné výkyvy ve formě extrémního počasí, povodní, zmiňovaného sucha… a reakce našeho socio-ekonomického systému na sebe rovněž nedá dlouho čekat. Je dobré vědět, že kvůli dlouhodobé nerovnováze mezi, na jedné misce vah, lidskou spotřebou a vším s ní souvisejícím a mezi, na druhé misce vah, naší planetou a jejími možnostmi a schopnostmi, budou podobná a spíš ještě tvrdší omezení a zásahy do běžného života naší hudbou budoucnosti. A také je dobré vědět, že míru těchto dopadů můžeme sami ovlivnit svým současným spotřebitelským chováním.
-
I když takové změny zasahující do každodenního života bývají v začátcích nelehké, dá se na mnoho změn postupně zvyknout. Zní to jako že si protiřečím s bodem 1. ? Máme se snažit předejít změnám, dopadům, opatřením, a teď si máme zvykat? Ano i ne. Vysvětlím, asi nejlépe na příkladu: Žít bez deseti kabelek se dá, žít bez vody se nedá. Tak, jako bychom měli předcházet změnám a dopadům, které negativně ovlivní naše základní potřeby = možnosti dýchat zdravý vzduch, pít čistou vodu, pěstovat potravu na živé půdě, pobývat v nedotčené přírodě…, tak bychom naopak měli vítat změny svého konzumního chování a urychlit je, abychom pomohli znovunastolení zmiňované rovnováhy mezi lidstvem a planetou. Například „koronavirové“ omezení letecké dopravy značně snížilo emise skleníkového plynu CO2 i dalších zplodin, což přispělo k dobré cestě za klimatickými cíly. Není na zvážení, i když už půjde létat, příště cestovat vlakem? „Koronavirové“ uzavření mnohých obchodů s módou nejspíš přispělo ke zmírnění plýtvání s oblečením, které často silně zatěžuje spotřebou vody a chemikálií. Opravdu toho oblečení potřebujeme tolik a stále nové? „Koronavirové“ změny můžu využít ke změně sebe, a nevracet se ke svým dřívějším konzumním zvyklostem, k tzv. „normálu“. Dá se přeci na takové změny zvyknout a žít šetrněji k planetě je nejen možné, ale také velmi smysluplné a naplňující.
CO Z TOHO VYPLÝVÁ ? POJĎME TO DÁT DOHROMADY.
Přes všechny negativní a omezující aspekty jsme si zjistili, že rychlá změna životního stylu na úrovni celé společnosti je možná. Že jsme jí jako společnost schopní. To je velmi nadějné zjištění.
Jak jsem již zmínila, v našem každodenním životě náhle nastaly velké změny. Nejprve jsme o přizpůsobení svého dne „novým pravidlům hry“ museli dost přemýšlet a pocit změny byl spíš nepříjemný, ale pak jsme si vybudovali nový systém každodenního žití, ve kterém zase můžeme fungovat rutinně „na autopilota“ a tím šetřit energii. (To je přirozené, vystihuje to například kniha Daniela Kahnemana „Myšlení, Rychlé a Pomalé“.) To, že je počáteční fáze celospolečenské změny nepříjemná, kostrbatá, s mnoha vedlejšími dopady, znesnadňuje systémová řešení a změny v životním stylu a ekonomickém uspořádání společnosti, které by bylo v souladu s udržitelnými možnostmi naší planety. Bohužel ani není populární s takovými „novostmi“ přicházet, tzn. neprodukuje to voliče. Není dočasně příjemné se omezit (i když pak to přebolí – vždyť poslech zpěvu ptáků nebo posezení u řeky jsou více naplňující než nákup nové kabelky). Není to v zájmu různých jednotlivců a skupin, kteří za „normálu“ prosperují a nemají se k transformaci na udržitelnější způsoby. Není to sice populární, ale je naprosto nezbytné změnit ekonomický systém v udržitelnější a rovnovážnější. A teď je pro to skvělá příležitost.
PROČ JSEM PRO TRANSFORMACI EKONOMIKY ?
Z výše řečených myšlenek mimo jiné vyplývá, že naše společnost a její zákony, systémy a nastavení nejsou a nemohou být nadřazené přírodním jevům, zákonům ani limitům naší planety. Je tomu právě naopak. To naše systémy, aby byly skutečně funkční, odolné, dlouhodobé, musí být postaveny na základech, které jsou dané planetárním prostředím, kterého jsme součástí.
Bohužel to náš současný ekonomický systém v mnoha ohledech nerespektuje. Ač to nemusí být na první pohled běžného člověka v kolotoči práce, péče o rodinu a každodenní rutiny poznat, je realitou, že žijeme v „neudržitelném blahobytu“ a takzvaně „nad poměry“. To dokazuje například vědecká práce organizace Global Footprint Network (odkaz dole), která každý rok měří, jaký den lidstvo vypotřebovalo „planetární rozpočet“ a dál konzumuje zdroje na dluh, neobnovitelně. Například v roce 2019 tomu bylo už 29. července, kdy nastal takzvaný Earth Overshoot Day (odkaz dole). Lidstvo v tomto roce „spotřebovalo zdroje 1,75 planet“. Co to znamená? Představte si vodní nádrž, třeba jezero, které přes zimu naroste o výškový metr vody. Ten lidé spotřebují už 29. července a do konce kalendářního roku spotřebují ještě 75 výškových centimetrů vody z jezera. Pak se pro další rok doplní zase ten jeden metr. Jaká to je představa? Jak hluboké musí být jezero, aby jen tak nevyschlo? Kdy vyschne úplně? Náš život charakteristický velkou spotřebou, na kterou se dnešní lineární ekonomika spoléhá, už některá úplná vyčerpání způsobil, příkladem budiž Aralské jezero.
Koronavirová opatření silně zasáhla ekonomiku po celém světě a odhalila, jak moc je choulostivá. Často slyšíme v médiích o nutnosti ekonomiku znovu nastartovat a finančně podpořit tak, aby se vrátila do starých kolejí. Nechceme snad pro sebe a své děti něco lepšího? Můžeme ekonomiku podpořit, ale tak, aby se rovnou, při jednom, transformovala, což stejně bude nutné?
Nejen z důvodů koronavirové pandemie a souvisejících opatření, která zasahují ekonomiku po celém světě, ale i z důvodu dalších signálů, které jako lidstvo dostáváme (jevy odrážející změny klimatu v různých částech planety, rapidní míra ztráty biodiverzity, kumulace plastového i jiného odpadu v přírodě, populační tlak atd.), je potřeba vymyslet a nastolit jiný socio-ekonomický systém, který bude moci fungovat na základě vědeckých poznatků o planetárních procesech, ne v rozporu s nimi. Takový systém, který mimořádná událost v podobě pandemie, vychýlí mnohem méně z běhu, než toho jsme svědky v současném zřízení charakteristickém převážně lineární ekonomikou, rigidností, plýtváním, důrazem na neustálou spotřebu, dovozem z dálných oblastí a v neposlední řadě neodpovědným přístupem ke krajině a přírodním zdrojům. Dobrou zprávou je, že mnohem odolnější a smysluplnější systémy jsou již z velké míry vymyšlené a v různých zemích se implementují. Mám tím na mysli například principy cirkulární ekonomiky nebo regenerativní ekonomiky.
Aby těch dobrých zpráv nebylo málo, můžeme se dočíst, že například Rakousko půjde cestou obnovy ekonomiky s důrazným zapojením principů udržitelného rozvoje. Dalším příkladem jsou snahy Evropského Parlamentu, který spustil „Green Recovery Alliance“ (odkaz dole) – mezinárodní spolupráci, která se rovněž zaměřuje na obnovu ekonomiky po koronavirové epizodě transformací ohleduplným a racionálním směrem. Do této aliance se zapojily nejen země jako Německo, Francie, Itálie, Španělsko, Nizozemí, Rakousko, Portugalsko, Švédsko, Finsko, Řecko, Dánsko, Slovensko, Irsko, Lotyšsko a Lucembursko, ale i nejvyšší představitelé vlivných mezinárodních společností jako je IKEA, H&M, E.ON (plus dalších 34), 28 podnikatelských asociací, 7 neziskových organizací, 6 think tanků a další. (Nevšimla jsem si žádného mediálního ani opozičního tlaku na vládu, kde jsme my, proč jsme se nepřipojili…vy ano?)
Z uvedených příkladů vyplývá, že bychom při snahách o transformaci své – české – ekonomiky nebyli za průkopníky ani za „experimentující exoty“. Spíš se právě nacházíme v situaci, kdy je zapotřebí neprospat příležitost a tyto principy udržitelnosti a související konkrétní aspekty a elementy zapojit do diskuzí o specifických řešeních pro ekonomiku u nás.
Byla bych velmi vděčná, aby se náš mediální prostor otevřel také zmiňovaným koncepčním otázkám o „pokoronavirové ekonomice.“ Aby se více rozproudily mezioborové diskuze s vědci, ekonomy, politiky, zaměstnavateli, environmentalisty, podnikateli, dalšími odborníky, studenty i angažovanými občany. Abychom se více inspirovali dobrými příklady od nás i ze zahraničí. Abychom se poučili. Abychom dohlédli dál než k další volební kampani, další výplatě, další zábavě. Aby naši vládnoucí i opoziční představitelé věnovali více své pozornosti a sil úvahám, analýzám, návrhům i prosazování koncepčních ekonomických řešení, která jsou zapotřebí pro lidi i planetu.
V zásadě jde o to mít pro naši společnost a ekonomiku vizi. Záplatování a další a další opatření, aby společnost měla vše, na co byla doteď zvyklá, vše se jí vynahradilo – a zaplatí to naše děti a vnoučata a pravnoučata – to z mého pohledu není vize, která by zaručila přívětivou budoucnost. (To je spíš předvolební kampaň.) To dá rozum, že nemá smysl záplatovat a snažit se opravit za každou cenu něco, co je celkově nefunkční. Také nebudu investovat do nových oken a střechy na domě, který je celkově ve velmi špatném stavu. Opravím díru ve střeše, aby tam nepršelo v krátkém čase, kdy v takovém domě ještě musím setrvat, ale spíš si koncepčně promyslím nové dlouhodobé bezpečné a přívětivé řešení svého bydlení a investuji do něj. Pozitivní je, že generální plány jsou hotové, mnohé je ozkoušené, jen plán zasadit do místních podmínek, dovyřešit praktické detaily a více či méně plynulý přechod do nového. A přesně tak bychom to měli udělat s naší ekonomikou.
Mojí vizí je prosperující spravedlivá společnost, která žije jako součást planetárního celku a je řízena v takovém ekonomickém systému, který je v souladu s přírodními zákony a z nich vyplývajícími benefity i limity. Je reálné, a dokonce z hlediska přežití přímo nutné, se této vizi postupně přibližovat.
Díky za přečtení, Tereza
Pěkný Den Země. Buďte zdrávi.
Užitečné odkazy