Květy kaštanu

 Aneb jak voní svět kolem nás ?

A tak dlouho. Přes třicet let.

To tajemství přenádherné vůně květu kaštanu.

 …

Jak to, že jsem si té nádherné vůně květů kaštanu dodnes nevšimla?

Až náhodou dnes v parku.

Uviděla jsem tam zajímavý rozkvetlý strom, neodolala jsem a musela si, pohnuta zvědavostí a láskou k přírodě, k exoticky vyhlížejícímu květu přivonět …

No, ono to úplně takhle nebylo (opouštím romanticky laděnou nadsázku a ujímám se vysvětlení).

Bylo to spíš nějak takhle:

„Normálně“ to moc nedělám… nejsem nějaký vášnivý „květo-čichač“, co by cestou z domu k autobusové zastávce očichal každou kytku, keř či strom. Každopádně proti vášnivým „květo-čichačům“ nic nemám a vlastně je upřímně obdivuji za jejich úroveň „zenu“, žití teď a tady, v souladu s přírodou a sebe-láskou v tom nejlepším slova smyslu. (Bohužel nikoho takového ve svém okolí nemám, takže si tak alespoň představuji nějakou romantickou až pohádkovou postavu, která kudy chodí, tudy nasává vůně přírody a u toho si ještě prozpěvuje, a nadto nepospíchá do práce ani na nákup. A samozřejmě nemá alergii na pyl.) Ale teď zpět k líčení, jak jsem se dostala k té vůni kaštanového květu.

Byla jsem venku a trávila jarní slunečné odpoledne v parku u klouzačky a pískoviště. Pro mne celkem obvyklá činnost posledních týdnů. I dnes akce střídala akci a jak si asi představujete, má role přítomné matky zahrnovala:

• podporu rozvoje adekvátního momentálním schopnostem mé ratolesti (pomůžu Ti ve šplhu po lanech nahoru, tady sama, tady Tě podepřu… ale na šplh po tyči to ještě není…),

• dohled nad bezpečností (po klouzačce hlavou dolů je „no!-no!“, aby nebylo „Oh no!“),

• usměrňování (písek by měl prosím Tě zůstat v pískovišti, víš, okolní trávě se zasypání nelíbí, nemůže pak dobře růst…) a

• naplňování vyžadované asistence a dalších služeb (mámo _uku, mámo pomoc, mámo podí_ej, mámo pojď, mámo pití, mááááámóóóóóó).

 

Není překvapením, že jsem byla po všech stránkách plně vytížena a ač své dítě bezmezně miluji a společně strávený čas má pro mne nesmírnou cenu, cítila jsem potřebu si na chvíli odpočinout, na chvíli se ze své multi-tasking role vytratit a nějakým dostupným způsobem načerpat sílu …

A byl tam ten strom se zajímavými květy.

Rozumějte, že ty květy ale nebyly zas až tak moc zajímavé na to, abych se k nim z dáli rozběhla a nalezla tak, co jsem „celý život hledala“ (nebo alespoň „v ten moment nutně potřebovala“)… Zkrátka květy byly zajímavé a v dostupné výšce a já si řekla, že přece

• pro sebe také něco musím udělat (na chvíli jenom být a vnímat vlastní prožitek cítění vůně),

• měla bych žít přítomností a radovat se z maličkostí (vyčteno z mnoha moudrých knih a článků, že tak jde člověk svému štěstí naproti, a ozkoušeno, že to tak je),

• měla bych si vzít příklad z dětí, nechat se vést svou zvědavostí a objevovat a vnímat detaily světa kolem,

• neměla bych vzdálenost deseti kroků ke stromu vnímat jako „bezcílně“ vynaložené úsilí…

Na základě těchto úvah jsem vyloženě udělala rozhodnutí (žádná spontánní romantika) a aktivně se vydala (s dítětem v závěsu) k objektu, který mi to všechno měl splnit.

Přiznávám,1) že jsem se k tomu přivonění vlastně musela vědomě přinutit a 2) že jsem v tu chvíli ještě netušila, co je to za strom, ke kterému mířím.

A jak to máte Vy?

Necháváte se vést zvědavostí a dalšími pohnutkami k neznámým rostlinám?

Věřím, že Vy nejspíš znáte, jak kvetou kaštany a jak mile to voní.

Musím přiznat, že pro mě to byl úplně nový počin i zážitek, takhle si naordinovat cestu ke stromu za účelem zjištění vůně (či zápachu) neznámého květenství.

A výsledek? Stálo to za to. Čekala mě tam

svěží, jemně sladká, jarní… nevtíravě květinová vůně. Byla jsem okouzlena.

Co je to za strom, co tak výrazně kvete a opojně voní?

Vy už to samozřejmě víte od názvu článku dál, ale já se k tomu poznání dostala až v tomto bodě svého vyprávění. Až teď jsem si všimla specifických listů uspořádaných jako do vějíře (pro znalce „dlanitě složené“). Takže žádná parková exotika, kaštan (jírovec maďal) to je.

Skoro jsem se zastyděla, že jsem doteď neznala vůni květu tak běžného stromu jako je kaštan. Obzvlášť když je tak překrásná.

Proč Vám o tom píšu?

Nebyla bych to já, kdybych nezačala nad kaštanovým zážitkem zeširoka filozofovat. Čím to je, že jsem tu vůni dřív neznala? Přeci jsem vyrůstala poblíž kaštanové aleje. Ale to už byly letité stromy s hodně vysokými korunami. Květy byly z dosahu a působily na mě trochu jinak, nějak méně exoticky. (Asi trochu výmluva…) Pátrám dál, jaké vůně já to vlastně znám?

Když o tom tak přemýšlím, napadá mě, že znám hlavně vůně jídel (to je snad v pořádku) a pak ještě vůně umělé, lidmi stvořené…

Umím si vybavit třeba vůni jaru, kterým mamka myje nádobí, vůni tátova Old Spice i svého oblíbeného parfému, „vůni“ sava či benzínu… S vůněmi z přírody je to mnohem slabší. Vybavuje se mi opojná vůně šeříku i čerstvě posečené trávy. „Zpaměti“ cítím také mátu, rozmarýn nebo růži. Moc toho není. Ano, podle vůně toho poznám mnohem víc, ale to je jiné než znát vůni „nazpaměť“ a umět si ji představit, aniž by ji člověk zrovna cítil. A bohužel si zrovna moc přírodních vůní nevybavuji.

A to je to moje dnešní poselství.

Říkám si, nebyl by náš život mnohem šťastnější, zdravější nebo přínosnější, kdybychom znali více vůní stromů, květin, potoků… a méně vůní benzínu, sava, voňavek, kosmetiky a čisticích prostředků?

Znalosti vůní čerpáme ze světa, který nás každý den obklopuje.

Když dobře známe různé umělé, lidmi stvořené vůně a pachy, znamená to, že jsou často kolem nás. Mají na nás vliv nejen po stránce čichového vnímání, ale i působením svého složení na náš organizmus a „svou energií“, kterou nám předávají.

Když se budeme více obklopovat přírodou, když si každý den zajdeme přivonět k jednomu kvítku, ke dřevu nebo procítěně nadechneme vůni lesa nebo potoka, nejen že budeme znát bohatství vůní opravdového světa, ale budeme zdravější, spokojenější, šťastnější, ve spojení se skutečným světem a hlavně ve spojení sami se sebou.

Pojďme tomu naproti.

Výzva:

Zajděte se nadýchat přírody.

Přivoňte si, kde to půjde. Jaká vůně se vám líbila? Jaká vás překvapila? Jakou si chcete zapamatovat? .

Díky za přečtení,

Tereza

 

#jaro #kvety #kveten #kastan #svetkolemnas #udrzitelnost #eko #priroda #zivot

#spojsesprirodou #topodstatne #krasa #vune #zahrada #tajemstvi

#terezaeirini