Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj. O lásce šeptal tichý mech; květoucí strom lhal lásky žel, svou lásku slavík růži pěl, růžinu jevil vonný vzdech. Jezero hladké v křovích stinných zvučelo temně tajný bol, břeh je objímal kol a kol; a slunce jasná světů jiných bloudila blankytnými pásky, planoucí tam co slzy lásky.
Jistě jste poznali velmi známé dílo – Máchův Máj. Tedy jeho počáteční pasáž.
Já si tuto báseň velmi ráda připomínám, především v podvečer prvního května. Většinou bývá příjemné vlahé počasí, keře i stromy kvetou a pěkně voní, ptáci zpívají, hmyz poletuje… mám z toho takový příjemný pocit. Je to skutečně lásky čas. A ta báseň, Máchův Máj, je neskutečně nalazená na podvečerní atmosféru tohoto dne.
.
Báseň si připomínám i díky tomu, že tuto pasáž ještě od školních let umím nazpaměť. Vzpomenu si díky tomu i na paní profesoku češtiny Deweterovou, která nám tento úryvek zadala nastudovat a pak nás zkoušela. Byla by tehdy asi ráda, kdybychom se naučili nejen odříkávat tyto řádky, ale měli k tomu i náležitý procítěný přednes… k tomu se člověk dostane ale až s věkem, jestli vůbec.
.
Nikdy jsem neměla učení nazpaměť v oblibě. Měla jsem radši matiku a prostě všechno to, co si člověk odvodí, může dovymyslet, kde najde logiku, co vyjádří vlastními slovy. Jako dítě jsem se také přihlásila do dramatického kroužku – přišlo mi to jako velká zábava – ale jakmile jsem obdržela tři strany textu k nastudování, raději jsem se zase odhlásila. To prostě nebylo pro mě.
Teď už to vidím jinak.
.
Ve svém zaměstnání, které je rovněž mým posláním, potřebuji často mluvit před lidmi, k lidem. Potřebuji sdělovat myšlenky a informace zajímavým způsobem, pochopitelně, plynule, výstižně, uvolněně, příjemně. Musím obsáhnout to důležité i souvislosti, být v kontaktu s publikem a být připravena reagovat. A k tomu všemu by se mi velmi hodilo mít osvojené … memorování textu. Ne že bych při svém vystoupení nevěděla, co říkám. Obsah si připravuji sama. Ale bylo by pro mě nesmírně ulehčující mít dobře a hlavně snadno zapamatované jednotlivé body, jak jdou za sebou, jak mezi nimi přecházím, jak a čím si udržím pozornost a zájem posluchačů. Rozhodně bych tak měla větší možnost soustředit se na samotný výkon a vnímat své okolí, pro které to koneckonců je určené.
.
Již delší dobu pozoruji, že ve školství se pojem memorování stal téměř „sprostým slovem“. Školství se od něj odklání, je to něco nežádoucího. Přiklání se k práci s informacemi dostupnými na internetu, práci ve skupinách, ke kritickému myšlení (snad). Proti tomu samozřejmě nic nenamítám. To je také důležité. A rozhodně nejsem zastánkyní bezmyšlenkovitého memorování letopočtů nebo frází, v extrémních případech (v cizokrajných zemích) jako jediného zdroje vzdělání… Jen si prostě myslím, že tu a tam se něco naučit nazpaměť, a přitom se naučit, jak se snadno učit nazpaměť, je nám jenom ku prospěchu. Ať už z hlediska momentálního procvičení mozku nebo z hlediska profesionálního používání této schopnosti.
.
Souhlasíte, Hynku, Viléme, Jarmilo ?
Díky za přečtení, Tereza
Ilustrace převzata z lovethegarden.com
Publikováno také na blogu EIRINI.LIFE